Přišla odnikud a nikdo neví, kam zamíří, až bude Rada poražena. Opředena pověstmi putuje z místa na místo a pomáhá bez rozdílu tomu, koho potká na svých cestách.

Jisté je, že pochází z Vigorských hor, ze samoty či okraje jakési malebné vsi a že vyrůstala obklopena panenskou přírodou. Láska k přírodě jí snad byla dána již do vínku, spolu se jménem, které je vykládáno jako „V náručí svírající východ slunce“. Brzy však vyměnila poklidný život svého domova za nepohodlí cest, neboť si zamilovala řemeslo potulné bylinkářky. Vydala se na cesty jako pomocnice ženy ze slavného rodu bylinkářek a velmi rychle pronikla do mnoha tajů tohoto řemesla. K nevůli lékařů stala se vyhledávanou porodní bábou a léčitelkou, jež zná byliny luk a strání, jedovaté a léčivé stromy, keře, z jejichž nejrůznějších částí vaří odporně páchnoucí lektvary. Když se její průvodkyně odebrala ke Stvořiteli, počala světem putovat sama. Její zálibou se brzy staly jedy a jejich tajemné až magické schopnosti, které ji již odpradávna fascinovaly. Stejně snadno, jako nešla daleko pro ránu, měla se i k použití jedovatých bylin, poté se ztrácela mezi lesy, mizela beze slova vysvětlení. Nikdy nikdo se však jí, jako uznávané a ctěné léčitelce, neodvážil připsat mnohá tajemná úmrtí.

Pověsti ji však předcházejí, různí se a připisují jí mnoho magických až uzdravitelských schopností. Ona sama o svém původu mluví jen velmi zřídka a o svých schopnostech ještě méně, snad proto bývá v pověstech nazývána i Ú-Vanwie, „Bez minulosti“. Jisté je, že umí léčit nemoci těla i duše, urovnává sváry, rozhodným slovem zabraňuje mnoha sporům již v zárodku a nebojí se vstoupit i mezi znesvářené rasy. Zná rostliny i stromy všech krajin a s jejich pomocí zachránila již mnoho životů. Jen málokdy však ukáže svůj soucit s trpícími; ač bolest tiší, neuznává ji za hodnou pozornosti.

Ku podivu mnohých zdržuje se v nebezpečných místech, kde často je potřeba její pomoci, pomáhá však bez emocí, beze smutku, radosti, až mnozí říkají, že není schopna slz ani lásky. Je jisté, že v pověsti ji provázející ani jedno nemá místo. Její život je naplněn vůní sušených bylin a puchem odporných odvarů, život slepený zasychající krví, mokvajícími strupy provázený křikem matek a nářkem nemluvňat. Jejím rozkazům je zatěžko odporovat, podává byliny bez zbytečných otázek a na tázavé pohledy zúčastněných neodpovídá. Připraví lektvar, nakáže užívat a po několika dnech mizí beze stopy.

Když však léčila Alarin a pobývala v jeskyni spolu s ní a s jejím společníkem yo’Lbarem Panjou, rozhodla se s nimi vydat na cestu k Novému Hradeluhu. Těžko říct, zda v přítomnosti lékařů, kteří ji sice vždy tiše trpěli a jen málokteří z nich uznávali její umění, bude v rozhodujících chvílích co platná, přiblížit se tajemství Jazyka moci ji však láká. V tom, co o něm slyšela, poznávala mnohé vlastnosti jedů, jí tolik blízkých. Zatoužila jej poznat, prozkoumat a zařadit do kategorií. Byla k němu přitahována touhou po poznání věcích děsuplných, přesvědčena, že v rozhodující chvíli obstojí na té správné straně, stejně tak, jako celý život balancovala na hraně, jista si, že se vždy přikloní na tu pravou.