Jeho jméno prý znamená „Věčný štít“ nebo snad „Štít Věčného“ (tj. Stvořitele). Přestože teď poprvé, co kdokoliv na Taulinoru pamatuje, vystupuje jako vůdce většího společenství, působí přirozenou autoritou a dokáže spojovat elfy i trpaslíky s lidmi. Jeho rady bere vážně většina moudrých tvorů, což se ostatně dobře projevilo i ve Vigorských horách, kde Tumrâr dlouho přebýval. S jeho pomocí nalezli lidé z království Valorion a Imitris bohatý zlatý důl Irgandol i úlomky vzácné desky Silmëgan. Později pomáhal vychovat a vycvičit mladé elfy z království Fanyrë, s jejich králem, Tylluanem Erunamem Galadirem, se však ne vždy shodl na míře zasahování do osudů lidských království.

Když doba pokročila, byla zřejmá jeho snaha o sjednocení a poklidné soužití lidských království, takže je povzbudil, aby založili společné město Avantamos. Sláva tohoto města však netrvala dlouho, protože bylo vybráno Radou jako pokusná oblast. Lidé se začali chovat podivně a vpustili do bran skřety. V tomto rozkladu Tumrâr pověřil ty, kteří si zachovali zdravý rozum, aby z města unikli a chvátali pro pomoc do Hájemství na jihu Lesovišť. Později se však dozvěděl, že jejich snaha nebyla úspěšná a že nadobro uprchli z Taulinoru. On sám se vydává v žebráckém oděvu na cesty Taulinorem zjistit, co se děje.

V téže době k němu přichází i další hrozná zvěst od trpaslice Djarttaly, která mu řekla o rozsáhlém zbrojení skřetů, zakázce v městě AlghaDevor. Tumrâr proto svolává všechny věrné bojovníky, které zná, pověřuje je zvláštními úkoly a s ostatními se vydává založit v Malé nížině, místu opuštěném a symbolickém, centrum odporu proti Radě.