Vypráví se, že byl nalezen na mýtině lesními elfy, tam možná také získal jméno Pendlótë (tj. „Květina strání“). Ve zničené zbroji a s několika zraněními ho pokládali za mrtvého. Jeho duše však ještě nestačila opustit tělo, a tak se jim ho podařilo zachránit. Nechtěli s ním však dále mít nic společného, a proto ho svěřili do rukou poustevníka. Ten se o něj pečlivě staral a jemu se znovu vrátila síla. Co se mu však nevracelo, byla paměť. Vzpomněl si na své jméno, ale kromě několika mlhavých obrazů mu jeho původ zůstal skryt. To se stalo někdy okolo roku 1130 SV.

Ve Velké taulinorské válce získal mnoho zkušeností a také dopomohl k několika menším vítězstvím Královské alianci. Po odchodu severních království, předpověděl porážku KA a raději se uchýlil do ústraní. Pátral po své minulosti a objevoval krásy i taje Taulinoru.

Po válce se začal živit lovením skřetů a dalších zlých stvoření. Nezabýval se však hromaděním trofejí, nýbrž získáváním informací. Neboť podle jeho slov: „Mí noldo na-vala“. Vedou se řeči, že má tajné zápisky, kde jsou ty nejcennější informace z jeho pátrání.

Jednou z věcí, kterou odhalil, je nárůst útoků skřetů. Zatímco někteří tomu nepřikládali hlubší význam, on si zvykl nespokojit se s kusými informacemi a začal zkoumat chování skřetů. Toto pátrání ho, skrze studium starých textů a hledáním dalších takovýchto případů, dovedlo až k objevení jisté Rady.

Po odhalení těchto nepříjemných skutečností hledal někoho, s kým by se mohl poradit. Našel starého poustevníka, který ho zachránil. Ten ho ubezpečil, že jakmile si všimne někoho s podobnými úmysly, dá mu vědět.