Když se tento udatný elf roku 952 SV královně elfů ve Fanyarském království narodil, byl svým otcem Poldorem Andamundem Galadirem pojmenován Erunamo, což znamená “Stvořitel rozsoudí” a do obecné řeči je překládáno jako Daniel. Toto jméno mělo být dle jeho otci znamením, že mladý elf nebude brát ohled na soudy noldos, ale zároveň připomínkou toho, že má ctít zákony Stvořitele.

Hned jak dosáhl Erunamo mužnosti, opustil svou domovinu a 63 let putoval po Taulinoru, poznával všemožné národy, jejich jazyky a historii. Zažil mnohá dobrodružství, dosáhl větší zručnosti v boji a také přijal nové jméno Tylluan. Z jakého jazyka toto jméno pochází a co znamená, však neprozradil nikomu jinému, než svému otci a svým nejvěrnějším přátelům.

Šest let po svém návratu do Vigorských hor, kdy dosáhl věku 151 let, stal se vrchním velitelem fanyarských vojsk a během následujících 39 let se ještě zvětšil jeho bojový um.

V roce 1130 jeho matka pocítila tíhu nesmrtelnosti, když Erunamův mladší bratr padl v bitvě se skřety, a rozhodla se odejít do síní pokoje v Sanfarnë. Král Poldor Andamundo nemnoho let na to předal království Erunamovi a vydal se za svou manželkou.

Tak již ve svých 190 letech usedl Tylluan Erunamo Galadir na trůn v Ravëalu. Království spravoval 334 let až do jeho pádu za Velké taulinorské války. Když během jeho vlády začali lidé přicházet do Vigorských hor, často se do jejich záležitostí vměšoval. Za zmínku stojí jeho role v pátrání po desce Silmëgan a především ve smíření národů Imitris a Valorion, tedy rozhodování na místě Hyandarussë.

Okolnosti, za jakých fanyarské království padlo, nejsou příliš známé. Jisté však je, že Tylluan byl během Velké Taulinorské války nepřáteli zajat a odvlečen daleko do vnitrozemí Taulinoru a zbytky jeho lidu se smísily s lidem města Avantamos.

Nakonec se králi podařilo věznitelům uniknout, vrátil se do Vigorských hor, ale když viděl, že po jeho království nic nezbylo a jeho národ se plně podvolil lidem v Avantamos, nesnažil se o obnovení nor Fanyarë, nýbrž začal žít jako osamělý poutník. Tehdy se sblížil s poustevníkem Tumrârem, jenž ho za dob jeho kralování příliš v lásce neměl.

Roku 1489 narazil na dva trpaslíky pátrající po elfském tajemství Sanfarnë. Nezabil je však, ale nadšen jejich touhou po poznávání starých legend se k nim přidal a několik let s nimi zkoumal jiná mýtická místa Taulinoru. Jejich spolupráce vyvrcholila nalezením Malé nížiny a konečně pomocí Tumrârovi při zakládání Nového Hradeluhu.