Její jméno znamená „Dračí dcera“ a narodila se roku 1284 slunečního věku. Pochází ze slavného města trpaslíků kovářů na úpatí Dračích stěn jménem AlghaDevor, které proslulo jak výtečnými zbraněmi, tak i přísnou neutralitou. Za své řemeslo si vybrala hraničářství, což dosud nikdo v přímé linii rodu Adjark’az, dračího oka, (což je jeden z pěti hlavních a vládnoucích rodů v AlghaDevor, z nichž každý nese v erbu jinou část draka) nestalo. Jako jediné dceři jí to však bylo umožněno, a tak si užívala všech výhod svého postavení. Po jistém malém (tedy dle jejích slov) dobrodružství však s ní její rodině došla trpělivost a vyhostila ji až na okraj Dračích stěn

Tam strávila dlouhou dobu o samotě, hlídajíc Velkou poušť. Na svých dlouhých výpravách prokázala vytrvalost i nápaditost, když bránila hranici proti kočovným skřetským tlupám. To přesvědčilo její rodinu, že není neužitečná, a dovolili jí vrátit se. Možná ze cti, možná naopak z nedůvěry (aby nesetrvávala ve městě), byla zařazena do skupiny hlídající důležitou, rozsáhlou a drahou zásilku zbraní podél Laurinén do Velepramenní. Během cesty byli napadeni čtveřicí elfských nájemných vrahů. Obchodníkům se podařilo uniknout, ale celá skupina strážců byla zákeřně povražděna. Jediná Djarttala zůstala naživu a během pěti dnů sama zlikvidovala všechny čtyři vrahy, kteří ji usilovali o život. Nikdo neví, jak ony dny v divočině mezi nimi přežila, ale říká se, že si z tohoto boje odnesla elfskou zbraň (neví se ovšem, zda to není jen obrazné pojmenování pro určité umění boje).

Od těch dob však začala být značně podezřívavá a odtažitá ke všem včetně svých nebližších. Často nejprve střílí či tasí meč a až poté mluví. Snad to je také důvod, proč je úmrtnost cizinců objevivších se v oblasti, kde hlídá, vyšší než je běžné.

Po slavném návratu získala v AlghaDevor zaslouženou úctu a byly jí tam svěřovány atraktivní a náročné úkoly, jako třeba zajištění bezpečnosti a dozor nad řemeslníky budujícími obchodní signální spojení s Jižním pobřežím roku 1410. Tam se také setkala s o devatenáct let mladším Khrezâmem, který zakázku projektoval. S ním se také po skončení Velké taulinorské války (kde se v podstatě ocitili na opačné straně barikády) roku 1481 s pověřením svého města vypravila na dlouhé výzkumné cesty po mýtických místech Taulinoru. Ve Vigorských horách se roku 1488 setkala jednak s Tumrârem a jednak s Erunamem Galadirem, který ji přesvědčil, že mnoho elfů není tak zlých, jak si myslí, a přidal se k nim v pátrání. Pro toto společenství tří dobrobruhů vykovala Djarttala krátké mečíky, které se staly jejich symbolem.

Do AlghaDevor se vrátila Djarttala roku 1517 po zvěsti, že již zůstala nejstarší ze svého rodu a má se proto ujmout svého místa ve vládě. Tam působila jako silný inovační prvek, když ale po několika měsících přišla mohutná zakázka na výzbroj pro skřety, byla jediná, kdo ji odmítal přijmout. Když zástupce všech ostatních rodů ovládla chamtivost po bohaté odměně, rozešla se s nimi ve zlém. Vyhledala Tumrâra již koncem roku 1519 a varovala ho před chystaným zbrojením. Ten ji požádal, aby nějaký čas zůstala. Po rozpoutání celotaulinorské vřavy Radou se rozhodla ujmout se svěřeného vedení svobodných smauddimských válečníků.