Její jméno znamená „Skrytá, neviděná“ Přídomek Erca, totiž „Osten“, byl původně posměškem jejích soukmenovců, který však přijala za svůj a stala se tak „Skrytým ostnem“.

Kolik jí je let snad ani sama neví, jelikož dny nechává plynout jeden za druhým a nepočítá roky, které odměřují. Někteří ji pro její bezstarostné chování řadí k mladší generaci, jiní vidí v jejím pohledu melancholii, pro kterou ji považují za starší, než vypadá.

Amún se vždy lišila od svých soukmenovců ze Západních hvozdů. Na rozdíl od nich měla chuť a snahu zasahovat do děje okolního světa. Lesní elfové její neobvyklé chování tolerovali, když se snažila pomoci tu elfovi, tu trpaslickému klanu, tu lidské vesnici. Když se je však snažila se svou trpasličí přítelkyní Durdonou přesvědčit a poté i donutit, aby pomohli trpaslíkům ve Velké taulinorské válce, odmítli se bojů účastnit, jejímu počínání se vysmáli a její snahy odsoudili. Tu zahořkla a odešla z jejich středu.

V průběhu bojů stála Amún na straně trpaslíků. Byla přítomna i při útoku na Kradtany ke konci Velké taulinorské války. V průběhu boje o město si však uvědomila krveprolití, kterého se dopouští na nevinných a zhrozila se svých činů. I zatoužila náhle po míru lesa. A protože nebyla vázána žádnými sliby loajality k armádě, rozhodla se uprostřed boje odejít. Při svém odchodu narazila na okraji Kradtany na padlou stařenou, pod jejímž tělem křičelo v proutěném koši batole. Amún se ujala sirotka s rozhodnutím vychovat ho a tím snad alespoň částečně vynahradit svou část viny na jeho osiření. I nechaly hořící město za sebou a toulaly se hvozdy. A Amún si oblíbila samotu.

V roli rodiče si elfka nevedla nejlépe, avšak děvče bylo bystré a vynalézavé, a tak se naučilo všemu, co mohlo od své učitelky pochytit. Svůj dětský věk prožilo radostně v klidu lesů. Neznajíc jméno své chráněnky, oslovovala ji elfka zpočátku Hína, totiž „Dítě“. Obě tomuto oslovení přivykly a Dítě pak už na nic jiného neslyšelo. Ve věku, který je pro potomky lidí věkem dospělosti, se Hína rozhodla pátrat po své minulosti a zjistit, kým skutečně je. Po zjištění, že Amún byla účastna pádu jejího rodného města, byla jata hněvem. Po slovní roztržce odešla hledat možné přeživší příbuzné. Jejich cesty se tak rozdělily.

Amún se navrátila ke způsobu života, který jí byl milý. Toulala se lesy, dokud ji nenavštívila Durdona a nepřesvědčila ji, aby s ní přes pochyby o vlastním charakteru odešla do Malé nížiny, kde se přidají k ostatním národům odporujícím Radě. Amún si je vědoma naléhavosti situace a jen doufá, že nebude opakovat chyby minulosti. Není si proto jista, zda má armádě co nabídnout, jelikož přímé konfrontaci se nyní raději vyhýbá a upřednostňuje záškodnickou taktiku. Má ale oči a uši na svém místě a nedělá jí problém spolupráce s různými rasami.